Pred vyplutim

Vedro, ktere je tu casto velmi neprijemne (ve spacaku jsme spali vsehovsudy jednou, ve vysce 3500 m) dnes dostoupilo vrcholu a ve meste se pres poledne temer neda vydrzet. To je take duvodem, poc mistni dodrzuji siestu a navstevnici, kteri nemaji zaplaceny hotel, nemaji sanci se obcerstvit ani ledem nebo vodou. Nezbyva nez se krcit ve stinu stromu v jedinem slusnem parku nebo jit do internetove kavarny.

Oproti ocekavani neni mimo siestu mesro ospala dira, ale zivotem prekypujici stredisko obchodu i zabavy. Nekdz dosr hlucne - hudba na stancich se neustale pohzbuje na prahu bolesti usi vsech pritomnych a vecne troubici taxiky vubec nedrzi rytmus.

Nejzajimavejsi podivanou byl tradicni pohreb, ktereho jsem se stalk nahodou svedkem. Rakev nesou na ramenou osobne pratele zesnuleho pres velky kus mesta a doprovazi je nemaly dav truchlicih s cernymi destnikz, prestoze je jasno. Samozrejme nechybi tzpick latinskoamericka hudba.

Zajimavym setkanim bylo nase strtnuti s jednatricetiletym hluchym Rakusanem, ktery uz rok a pul cestuje po jizni Americe. Zitra plujeme shodou okolnosti na Trinidad spolu, tak snad buide prilezitost i na kratky rozhovor pro Bobri stopu - urcite bz si jej radi precetli i mistni kluci, kteri nas vsude doprovazi a zadoni o kaydy Bolivar na internet, ktereho se jim doma nedostava. Nebudou mu ale rozumet cesky, nemecky ani v jinem jazyce mimo spanelstinu - vyuka je tady totiz na mizive urovni. Jedina anglicka slova, ktera slychame porad tak jsou: How are you?